Vendulka - moje dcera (9,5 roku) má Dawnův syndrom a všechno se musí učit, protože těmto dětem chybí představivost. Proto jsem vděčná, že jste tuto knihu napsala. Vendulka chce číst tuto knížku večer, když už je klid, má mnoho otázek, které by mě ani nenapadly, nebýt Vaší knihy. Tím, že chce číst tuto knížku každý večer, vím, že nad ní přemýšlí a chce zodpovídat další a další otázky. Kdyby bylo takových knížek víc, bylo by to fajn pro rodiče i děti. Děkuji Vám...

Dagmar Paulíková

Úchvatná kniha, jejíž milý příběh o zajíčkovi vás navede na cestu vzpomínek na těhotenství a narození vašeho dítěte. Dá vám podnět promluvit si společně o lásce, rovnocennosti a bezpečí. U knihy jsme se synem strávili nádherný čas. Naše společné povídání na základě témat, jež kniha doporučuje, mi vehnalo do očí slzy dojetí. Je to kniha, ke které se budeme velmi rádi stále vracet.

Markéta Pospíšilová

Kniha se mě i mým synům (téměř 4 a7 let) moc líbila, kapitoly jsou krátké, takže i mladší syn udržel po celou dobu pozornost. I když o těchto věcech (jako je vlastní jedinečnost, bezpodmínečná láska, budování pozitivního hodnocení sebe sama...) s kluky mluvíme, tak se jim příběhy o zajíčkovi moc líbili, rádi si po skončení kapitol povídali a těšili se na další. Děkujeme za možnost si knihu přečíst, určitě se k ní rádi vrátíme. 

Monika Kavanová

Dcera (2 roky) je velmi citlivá, takže se jí dotkly především první dvě kapitoly. Do toho čekáme miminko, a máme "přiženěného" staršího bráchu, takže celkové téma knížky je nám momentálně velmi blízké. Myslím si, že moc nepochopila kapitoly 4, 5 a 6. To je ale dáno věkem, tato témata pro nás nejsou zatím tak "žhavá".U knížky je třeba si hodně povídat, a také vysvětlovat některá slova, nemyslím si ale, že je to špatně, předpokládám, že i to byl účel této knihy. Já osobně budu ráda, když budeme mít tuto knihu v knihovničce. Ráda po knize opět sáhnu při řešení některých problémů (které jsou popsány v knížce), které jistě přijdou s věkem a nástupem do školky a školy.

Saša Sisi Sikorová

Knihu jsme s dětmi přečetli najednou a stále se vracíme k různým kapitolam, jak si zrovna vzpomenou. Velmi na ní oceňuji ty doplňující otázky, pomáhají mi rozmluvit děti a povídat si o pocitech,což se vlastně učím spolu s nimi. Kniha je napsána tak krásně respektujícím způsobem,že se moc hezky čte. Dceři se nejvíce líbila kapitola o rovnocennosti, protože toto téma často řeší ve škole. A mladší syn,se potřebuje ujišťovat,že ho máme také rádi, takže s ním se často vracíme ke kapitole milované dítě. Moc vám děkuji za možnost si knihu přečíst a budu ji doporučovat svým známým.

Zdiša Brůnová

Knížka je velmi hezky napsána. Věřím ze spoustě děti pomůže s jejich sebevědomím Zkoušela jsem ji číst našemu malému,ale toho Bohužel moc nezaujala,ale nemyslím si ze by to byla ,,chyba,, knihy nymbrz vkusu našeho syna Má raději ecyklopedie . A předpokládám ze je to i tím,ze vše co je knize psáno ví,jelikož mu říkáme každý den jak moc pro nás znamená,ze ho milujeme a ze je pro nás nenahraditelny..troufám si tedy říct,ze máme vcelku sebevědomé dítě Ovšem ne všechny děti jsou stejné a ne všichni rodiče dokáží své city vyjádřit tak otevřeně jako například my,a pro tuto skupinu lidi bude Vaše knížka ideální Moc Vám děkuji za možnost si knihu přečíst a přeji Vám hodně úspěchú

Kateřina Polcarová

Knížka se dětem i mě (mamince) moc líbila.Přečetli jsme ji jedním hltem. Děti knížka velmi motivovala k tomu, abychom si povídali o jejich trápeních, radostech. 7mi letý syn i 5ti letá dcera rozuměli, poslouchali, aktivně diskutovali. 2,5letý syn byl nadšený hlavně z ilustrací. Děti velmi rády opakuji hlavně větu: Rodiče se na mě těšili, jsem vytoužené dítě. Myslím, že jim knížka pomáhá k pocitu, že je máme rádi a zlepšuje jejich sebevědomí. Určitě se k ní budeme vracet a připomínat si, že jsou velmi důležití. Občas se nám při čtyřech malých dětech stává, že možná v každodenním shonu, je nějaké dítě smutné a nemůže dostat tolik pozornosti, jako kdyby byl jedináček. A tak povídat si o tom, že jsou milované a jedinečné je pro nás všechny v rodině velmi důležité a příjemné.

Anežka Alžběta H. 

Kniha se moc líbila dětem i mně... Moc se jí líbilo, že se jelen přišel Zajíčkovi omluvit a situaci urovnat. A radost měla z uvědomění, kolik talentů má a co všechno už umí a čím je pro ostatní přínosem.Mně se moc líbilo, že i při tak krátké délce jednotlivých pohádek se Vám povedlo dostat do příběhu tolik krásných prvků, přitom jednoduchým jazykem, takže pozornost udrží i menší dítě. Díky tomu jsme pak měli ještě prostor pohádku i probrat. Návodné otázky pro rodiče za příběhem byly skvělé. Měla jsem v nich průvodce, který mě vede s dětmi víc do hloubky. Mohli jsme spolu povídat o tom, jak příběh vnímaly u Zajíčka a potom se dostat hlouběji i u nich samých. A koneckonců i pro nás dospělé to byly skvělé koučovací otázky k zamyšlení a opečování vlastního dítěte uvnitř. A oceňuji i to vysvětlení z pohledu neurovědy u každé pohádky.Jsem vděčná za to, že jsme se k Vaší knize dostali, protože moc rádi čteme příběhy, v nichž se postavy k sobě chovají láskyplně, s respektem a které i nám všem doma znovu a znovu připomínají, že takový svět si chceme tvořit a tvoříme i my. 

Barbara Večeřová

Knížka je moc dobře napsaná, našeho 4,5letého syna bavila. Kapitola o narození zajíčka syna zaujala nejvíce.  Chvílemi se mi příběhy zdály strohé, ale na druhou stranu, syn poslouchal a zajímalo ho to.Myslím, že v každé kapitole je dost prostoru k rozvíjení příběhu a tím i k zopakování pointy. Věřím, že to gró, které jste chtěla předat dále, se Vám podařilo srozumitelnou a příjemnou formou, jak pro děti, tak i pro rodiče .Moc děkuji za to, že jste téma sebevědomí a vlastní hodnoty otevřela, naše společnost je v této oblasti stále velice poznamenaná a naše děti by už být nemusely..ale...je složité vést k tomu děti, když rodiče sami nejsou uzdraveni. Čeká nás/mě ještě dlouhá cesta k tomu, aby náš národ měl zdravé sebevědomí, ale věřím, že právě taková literatura může při té cestě velmi pomoci.

Dionysa Carpediemova